VLÁDA PENĚZ ZABÍJÍ!

Sebevražda bývá krokem nejkrajnějšího zoufalství – volbou těch, kteří ztratili poslední naději i víru, že někdy může být líp. Na ty, kteří žijí dál, zbyla role diváků – mohou být fascinováni, smutní, anebo se třeba pohoršovat... V prvé řadě je však sebevražda ztrátou. Ztrátou života člověka, který zemřel, i když mohl žít dál. Jeho jedinečný a neopakovatelný příbeh, jeho přátelství, lásky, prožitky, zkušenosti; všechno je pryč.

V posledních měsících počet těch, kteří umírají z vlastního rozhodnutí, stoupá. Tradičně nejvíc jich přitom bývá v lednu. Strohé statistiky nemohou zaznamenat bolest jednotlivých příběhů a často ani motivy jejich konce. I tak je ale zřejmé, že za sebevraždou stojí stále častěji ekonomické důvody: dluhy, neschopnost splácet, exekuce, existenční nouze, ztráta bydlení či práce... a také následné odsouzení a křivé pohledy okolí. Kdo by se koneckonců v době úspěchů, nadějných kariér a ambicí chtěl špinit cizím neúspěchem? Kdo by v době individuálního výkonu solidarizoval s těmi, kteří přestali stačit?
Sebevražda, za kterou stojí takové důvody, není jen lidskou tragédií, ale stává se zároveň nejdrastičtější připomínku hodnot, na kterých současná společnost stojí. Těžko se divit sebevraždám neúspěšných ve společnosti, kde jsme posuzováni a sami sebe často posuzujeme podle toho, kolik vyděláme.

Ty, kdo se nemohou či nechtějí v takto nastavených podmínkách prosadit, vnímá společnost jako přítěž, která nás stahuje ke dnu. Z těch, kteří nestačí tempu, jež si nezvolili, tak společnost dělá viníky. Zapomenout na to, že zdaleka ne všichni dnes mají stejné šance, a že selhání či neúspěch bývají často ovlivněny okolnostmi, láká. Vlastní úspěch (či aspoň absence neúspěchu) se rázem leskne o něco víc.
I neúspěch se stává výhodným obchodním artiklem: na neštěstí jedněch se přiživují jiní. Spirála, na které se chudoba mnoha stává ziskem pro několik málo jiných, získává na obrátkách. Bohatnou lichváři, exekutoři a advokáti, kteří jako by tvořili jeden průmysl dluhu, schopný proměnit pokutu či nedoplatek za pár stovek v exekuci za desítky tisíc. Spekulantům s byty, kteří segregují městský prostor podle příjmů, roste zisk. A chudí a bezmocní se za přihlížení tiché většiny, jež má obavy o vlastní osud, propadají do stále hlubší chudoby a bezvýchodnosti.

Máme přitom na výběr. Můžeme brát vládnoucí ideologii společnosti vážně, pohoršovat se nad méně úspěšnými a odsuzovat sebevrahy jako slabochy. Můžeme obviňovat „neúspěšné“, chudé a „nepřizpůsobivé“ a ve skrytu duše doufat, že sami zůstaneme ušetřeni. Nebo se můžeme vzepřít a hledat jiná řešení.
Opakem individuálního zoufalství je solidarita, opakem pasivity je společná akce proti nespravedlnosti. Právě proto nechceme mlčet, právě proto visí figuríny oběšených v pražských ulicích. Naše akce je pouze prvním viditelným vyjádřením nesouhlasu a odporu. Další budou následovat.

Jsme PRAK. PRAK může být cokoli. Prak je možná dětská hračka, ale i přesto dokáže rozbít okno. Více praků dohromady je účinná zbraň. PRAK může být zkratka nebo akronym. PRAK je živá bytost.

prak.info

Loading more stuff…

Hmm…it looks like things are taking a while to load. Try again?

Loading videos…