Timelapse

All you have ever needed to know about time, but you're afraid to ask. Experimental yearlong timplapse documentary. Directed by Petr Chroustovsky | Music by Narco | Ambient by Metastable Steve |

Thank you for watching.

Our films thought is very simple. If it is true that we live in the Encapsulated universe and the time is the consequence of its expansion then in the Big crunch it would be possible to live our life backwards.

The timelapse captures all four seasons and transforms the flow of time and the perception of natural processes to the surrealistick form to the boundary perceivable using up to two thousend acceleration. The document loses the continuity of time, as we used to perceive him and focuses on small details change a whole, which consists of the main subject of the garden and its position in the environment of the city of Jihlava in a constantly changing landscape, where it unexpectedly born fantastic idea of the Time, perceptibility, variability and fate.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Časosběr zachycuje celá čtyři roční období a transformuje tok času a vnímání přírodních pochodů do nedrealné podoby k hranici vnímatelnosti pomocí až dvoutisícenásobného zrychlení. Dokument zcela ztrácí kontinuitu toku času, tak jak jsme ho zvyklí vnímat a zaměřuje se na změny drobných detailů celku, ze kterých se skládá hlavní objekt snímku a to zahrady a její zasazení do prostředí periferie města Jihlavy v neustále se proměňující krajině, kde se nečekaně rodí fantastická myšlenka o čase, vnímatelnosti, proměnlivosti a osudu.

Jednoletá zahrada je filmový experiment o vnímatelnosti, času a osudu. O tom jak málo víme o místě ve kterém žijeme. Jak moc jsme ho schopni opravdu poznat. Tím místem je zahrada kolem domu, město ve kterém žijeme a které vnímáme našimi smysly a to především zrakem. Obraz a čas plynoucí naší přítomností nám zprostředkovává trojrozměrný vjem, jisté bytí, které lze zaznamenat prostřednictvím filmu jako takového. Náš lidský mozek nás nutí vnímat pouze v jedné časové rovině a my jsme tedy nuceni být neschopni vidět jiný pohyb, jen takový co se hýbe stejně rychle jako lidské tělo. Film je ale médium se kterým se dá ovšem pracovat a tak pouze zrychlením nebo otočením šipky času je zanedbatelná hračka, což je hlavní podstatou filmové řeči toho dokumentárního záznamu.

Samotná myšlenka našeho filmu je velmi prostá. Pokud by platilo, že žijeme v uzavřeném vesmíru a čas je dusledek jeho rozpinavosti, pak by v bodě Velkého krachu (opak Velkého třesku) bylo skutečně možné, že bychom žili svůj život pozpátku.

Díky těmto hrátkám jsem prostřednictvím tohoto experimentálního vyprávění, které se skládá z prolínání a střídání detailů, celků a polocelků v mnohonásobném zrychlení. V Jednoleté zahradě jsem neukázal jen obyčejný časosběr celého roku, zkomprimovaný do 36 minut, se vší jeho integrací a desintegrací jsem si pohrál s několika filozofickými a vědeckými teoriemi, které mě v té době velmi zajímaly... zvláště pak s teorií osudu, budoucnosti vesmíru a již zmíněné šipce času. Podstatou tohoto experimentu byla především budoucnost vesmíru. Konkrétně je to teorie Uzavřeného vesmíru, který by se při Velkém krachu vracel do svého původního bodu až do své původní podstaty Apeironu (pralátky). To, že by bylo možné, že by čas mohl jednou plynout pozpátku je fantastické. Jednoletá zahrada vám ukáže, že to je docela představitelné ba skutečné, že vše může být relativní a proměnlivé jako město a zahrada, které rostou a dýchají, bez obrazu člověka. Ten jako by snad ani v této časové rovině neexistoval.

Divák tak zahradu v kontrastu s průmyslovou periferií dokonale pozná tak, aby mohl filmové poselství rozluštit. A pokud nerozluští i tak nepřijde o poetický zážitek z příběhu krásy plynoucí z přírody, bujarého zrodu a rychlého zmaru, kterým provází tříbarevná kočka Vendulka žijící v zahradě. V experimentální třetině filmu je ukázáno na teoretické důkazy, které jsou deklarovány prostřednictvím dvou prolnutých filmových rovin poslanými šipkami času proti sobě. Co je to přítomtost a budoucnost? Co s tím vlastně máme dělat? To je obsahem snímku, který by se dal zařadit jak do filozofického žánru, tak do dokumentární fikce. Nevšední snímek o všedních věcech Jednoletá zahrada se tak stává poetickým vesmírem v uzavřeném vesmíru, kterou doplňuje zádumčivá ambientní hudba.

Uploaded 274 Plays 1 Comment

Follow

Timelapse

d3arts.cz

Shout Box

  • Eugene Bryohin

    Don't miss our new breathtaking supernatural tale from Altai Mountains.
    vimeo.com/abn0rmal/altai
    Enjoy your watching & feel free to contact if you have any questions.

    by Eugene Bryohin

Heads up: the shoutbox will be retiring soon. It’s tired of working, and can’t wait to relax. You can still send a message to the channel owner, though!

Browse This Channel

Channels are a simple, beautiful way to showcase and watch videos. Browse more Channels.